29. 10. 2009 - Nové možnosti

Zvukovou nebo klasickou?

Tak toto dilema může čtenář v domažlické knihovně  řešit u některých titulů od letošního léta. Knihovna totiž získala grant Ministerstva kultury a rozšířila svůj dosavadní fond o několik desítek titulů tzv. zvukových neboli audio knih. Což prostě znamená knih na CD. Nahraných v Supraphonu, v Českém Rozhlase  nebo třeba v Popron Music. A čtených předními českými herci - např. Jaroslavou Adamovou či Pavlem Soukupem. Z velké části obohacených o hudební doprovod.

Některé v té klasické podobě vlastně ani neexistují – například hlasy ptáků našich měst a vesnic – Ptáci měst a vesnic.

Jiné známe velice dobře jako kdysi povinnou, pak doporučenou četbu, dnes volitelnou ze seznamu vybraných titulů. Ale možná nebude nezajímavé  odložit brýle a nechat si ty známé knížky přečíst od někoho jiného – Čapkovy Povídky z druhé kapsy,  Jiráskovy Staré pověsti české nebo Filosofskou historii, Nerudovy Povídky malostranské či Erbenovu Kytici. Další skupinu zvukových knih tvoří oblíbená díla naše i světová, ke kterým se stále vracíme – Nejen o rybách Oty Pavla,  Jak se dělá chalupa Františka Nepila,  Chvála pohybu Miroslava Horníčka, Není kouře bez ohýnku Agathy Christie či Vejce a já Betty Mac Donald.

 Čtenáři si však mohou vybrat i z titulů a jmen novějších – historickou detektivku Záhada zlaté štoly stále oblíbenějšího autora Vlastimila Vondrušky, Povídky o manželství a sexu Michala Viewegha či humoristickou prózu italské novinářky Luiselle Fiumi Jako žena nula, kterou načetla herečka Jana Hlaváčová.

Více informací o dalších titulech získají zájemci na našich stránkách www.mekbn.cz , v on-line katalogu, pokud si do klíčových slov zadají slova audio nebo zvukové knihy. Po otevření záznamu příslušného titulu pak zjistí, jestli se kniha půjčuje již domů (u některých platí ještě ochranná lhůta), pokud se půjčuje, zda není právě půjčená…a pokud je, mohou si ji přímo přes katalog rezervovat.

21. 10. 2009 - Prezentace knihy 20. října

Marie Rivai a Václav Sika – Pozdní vyznání

Ze spolupráce spisovatelky Marie Rivai – autorky povídek Mávání poraněných křídel (2001),  Indonéské kuchařky (2003),  Básnické sbírky Básníkem se člověk stává (2007), indonéských pohádek  Smaragdové ostrovy (2007) -  a malíře Václava Siky vzešel po společné práci na Smaragdových ostrovech další projekt. Básnickou sbírku Pozdní vyznání doplnil Václav Sika  rozsáhlým výběrem své počítačové grafiky. Soubor  30  grafik vhodně doplňuje lyriku paní Rivai  a dává knížce vyrovnaný rozměr psaného textu s výtvarným doprovodem.

Vlastní křest knížky se uskutečnil v Kounicově paláci v Praze 13. října.

20. října uspořádali pořadatelé - Galerie bratří Špillarů, Muzeum Chodska, Nakladatelství Petrklíč  a Městská knihovna prezentaci knihy v Domažlicích.  V kulturním programu vystoupilo mimo jiné pražské instrumentální duo JIMI - Milan Majerčík a Jindra Konir.

7. 10. 2009 - VRSČ 2009

Velké říjnové společné čtení 

Letošní – v domažlické knihovně již sedmý ročník hlasitého čtení zahájil již tradičně starosta města Ing. Miroslav Mach, tentokrát spolu s ředitelkou Gymnázia Jindřicha Šimona Baara  Mgr. Janou Štenglovou. Čtenářského maratónu se zúčastnilo   5. a 6. října 191 žáků a studentů z devíti tříd , 9 učitelů a 11 hostů.

Ze Starých pověstí českých Aloise Jiráska, Devatera Pohádek Karla Čapka a humoristických příběhů Rodinčení Milana Čechury četli žáci 6. A, 8. A ,9. A a 9. B  ZŠ Msgr. B. Staška (základní školy se střídají po roce), sekundy Gymnázia Jindřicha Šimona Baara,  3. ročníku Obchodní akademie, 2. ročníku Střední zdravotnické školy, 3. ročníku SOU, studijní obor obchodníci a 2. ročníku SOU, studijní obor kosmetičky. Jako hosté vystoupili poslanec Jan Látka, starosta města Ing. Miroslav Mach, místostarosta Pavel Wolf, ředitelka Gymnázia Jindřicha Šimona Baara Mgr. Jana Štenglová, ředitelé obou základních škol Petr Jansa a Ivan Rybár, ředitel Muzea Chodska Mgr. Josef Nejdl, tajemnice Městského úřadu Ing. Milena Vlčková, vedoucí odboru kanceláře starosty Bc. Dagmar Murinová, vedoucí úseku školství a kultury Ing. Hana Vaňková, vedoucí Informačního střediska  a člen rady města Stanislav Antoš.

Poděkování patří ředitelům všech škol, kteří návštěvu tříd v knihovně umožnili, učitelům za organizaci návštěvy, hostům za jejich aktivní a již několikaletou pravidelnou účast, pracovnici oddělení pro děti  naší knihovny L. Kolíkové za organizační zajištění  a zejména pak žákům a studentům, kteří se do akce tu s větším, tu s menším čtenářským umem a zájmem zapojili. Snažili se snad všichni. Snad nejpříjemnější atmosféra panovala v čítárně v úterý odpoledne při návštěvě studentů – obchodníků SOU Domažlice, kteří si příběhy rodiny Čechových z  Rodinčení opravdu vychutnávali.

O tom, že podobné akce  jsou pro rozvoj čtenářství velice potřebné svědčí i slova ředitelky Gymnázia  J. Š. Baara o tom, jak důležité je pomáhat všemi prostředky vytvářet vztah ke knížce.

Sedmé Velké říjnové čtení je za námi.

A já si budu velice ráda připomínat slova starosty města na náš účet:

„Knihovna je říše, která rozvíjí fantazii.“

15. 9. 2009 - Vzpomínka

Jiřina Skalová - knihovnice

Do archivu těch, kteří se navždy rozloučili s domažlickou knihovnou, přibylo na začátku září další jméno. Jiřinu Skalovou znali Domažličané a celé Chodsko jako zakládající členku Chodského tria, dlouholetou členku pěveckého sboru Čerchovan.

          V letech 1961 -1976 ji za svou  paní knihovnici považovali domažličtí čtenáři, za svou pomocnici a rádkyni dobrovolní knihovníci okresu Domažlice, za svou kolegyni knihovnice tehdejší Okresní, pozdější Knihovny Boženy Němcové.

Ze současných zaměstnanců Městské knihovny Boženy Němcové nepracoval s paní Skalovou již nikdo. Všichni jsme ji však znali z jejích návštěv v knihovně, ze společných setkání  s našimi seniory, s přátelských schůzek. Všichni  si pamatujeme její nezapomenutelné historky z návštěv místních knihoven,  zážitky se čtenáři, s dobrovolnými knihovníky, s tehdejšími předsedy místních národních výborů.  Za vším tím  povídáním se vždy skrývala láska k práci, kterou dělala 15 let. Vždy  to byla práce s lidmi a pro lidi, které měla ráda.

Čtenáři si jí vážili, knihovníci ji měli rádi.

Měli jsme vás rádi, pani Skalová…

6. 8. 2009 - Vizitka spisovatelů

Znáte Lubomíra Mikiska a Milana Čechuru?

Plzeňské spisovatele, pomalu šedesátníky, jednoho prý (slovního) lamače ženských srdcí (vymyšleno  M. Čechurou), druhého prý  (také slovního) trhače bránic ?

Autory jedné společné povídkové knížky (ještě spolu s Jiřím Ulrichem) Duhová kulička, dvou samostatných knížek Lubomíra Mikiska  Přání a Když tančí vážky, a jednoho románu Milana Čechury Rodinčení?

Pokud ne,  seznamte se.

Milan Čechura ne narodil v Ústí nad Labem, Lubomír Mikisek v Praze. V současnosti oba žijí a tvoří v Plzni.

Milan Čechura nahlíží na život z té humornější stránky, Lubomír Mikisek je niternější. Nechybí mu empatie, vcítění se do nitra svých vrstevníků, soucit s nimi.. Častým tématem je osamělost a rozčarování, které přichází s věkem. Ale i naděje, která se před jeho hrdiny občas otevírá. Jeho práce jsou sice určeny převážně čtenářkám, ale podle recenzí na internetu osloví a zaujmou i  muže.

Literární prvotina Přání je soubor povídek o obyčejných lidech  s jizvami na duši. Některé mají otevřený konec, jiné končí zajímavou pointou. Povídky jsou proloženy autorovými verši – a pokud si je přečtete,  ještě dlouho ve vás budou znít – jako ozvěna toho, co sami cítíte, jen to neumíte tak přesně vyjádřit.

Román Když tančí vážky je knížkou o naději. O naději, kterou v sobě každý nosíme, i když nás válcují nesplněné představy, ubíhající léta, vážné nemoci. Román se snaží přispět k poznání, že stojí za to žít a v každé situaci lze najít i světlejší stránky.

Rodinčení Milana Čechury je trochu z jiného soudku. Už jen ten název. Rodinčení.  Pochází od rodiny. A rodina je základ státu. A stát má mít pevné základy. Alespoň se to všude píše. Čtyři předchozí věty jsem si vypůjčila z přebalu knížky. A přesně v tomto duchu se jednotlivé příběhy ze života typicky české rodiny Čechových odvíjí. S jemným a typicky českým humorem  nás útlá knížka vtahuje do rodiny čtyřicátníka Hynka, který nejraději sedí před televizí či počítačem, energické maminky,  organizátorky a pilíře rodiny Markéty,  dvanáctiletého syna Pavlíka a patnáctileté dcery Alenky. Jsme účastníky koupě prvního saka pro Pavlíka, výletu na houby (průšvih má taťka), pokusu o stěhování nábytku v obýváku (opět zazáří průšvihář taťka), výletu na koupaliště v nových plavkách (což nedopadne dobře pro maminku) či diskuse na téma pečení vánočního  cukroví (zdá se, že na svou pusu doplatí děti i Hynek).

Co oba autory spojuje? Zcela jistě Plzeň, členství ve Středisku západočeských spisovatelů, publikování v Listech Ason-klubu a Plži, povídky a romány o jejich současnících, pochopení a vcítění do nich, radost z psaného slova, společné výjezdy na literární večery.

Na jeden z nich se mohou domažličtí čtenáři těšit i počátkem října v Domažlicích.

A než  oba autory poznáte osobně, přijďte si do knihovny přečíst jejich knížky.