23. 4. 2010 - Změny na webu

Nové možnosti webové stránky knihovny 

23. 4. 2010 - Ocenění

Ocenění SKIP domažlické knihovnici

V úterý 23. března na valné hromadě regionální sekce Svazu knihovníků a informačních pracovníků v Plzni bylo předáno 6 čestných uznání za výjimečnou nebo dlouholetou práci v knihovnictví. Je potěšitelné že tři z těchto šesti uznání skončila na Domažlicku. Čestné uznání z rukou předsedkyně krajské organizace SKIP Mgr. Hany Hendrychové převzala  Marie Gillová, dlouholetá vedoucí knihovny ve Staňkově, Jana Čechová z Horšovského Týna a bývalá ředitelka domažlické knihovny v letech 1991 – 2000),  a Vlasta Hauserová, vedoucí oddělení knihovnických služeb Městské knihovny Boženy Němcové. Ta v domažlické knihovně pracuje od roku 1976 a vedle domažlických čtenářů ji velice dobře znají knihovníci 76 knihoven bývalého okresu Domažlice, kterým od roku 1981 ve všech jejich odborných činnostech pomáhá.

23. 4. 2010 - Anketa

Počteníčko – čtenáři doporučují čtenářům

( Anketa pořádaná v Březnu – Měsíci čtenářů )

Jednou z akcí domažlické knihovny v březnu – poprvé věnovanému po knize a internetu čtenářům – byla anketa nazvaná Počteníčko. Na anketním lístku měli naši čtenáři uvést název knížky, která je  poslední době zaujala, oslovila je, a kterou by doporučili dalším k přečtení. Anketa probíhala v oddělení pro děti i pro dospělé.

 Anketní lístky nám ve větší míře vyplnily dívky a ženy, ale našlo se i pár mužských  respondentů. Věkové složení obsáhlo čtenáře od deseti do 85 let.

  Výstupem této ankety jsou 4 letáky s doporučovanými tituly pro dívky, chlapce, ženy, muže - každý pro snazší orientaci s věkovým určením toho, kdo kterou knihu doporučil.

 Výstupem je i doplnění fondu o knižní  tituly, které čtenáři doporučují, ale přečetli si je jinde než u nás. No a my o ně naše čtenáře nechceme ochudit.

A konečně – výstupem ankety je i tento článek – alespoň příklad některých titulů, které se našim čtenářům zalíbily.

Co zaujalo ženy?  Všechno nebo nic - otevřený příběh lásky, která začala seznámením přes internet slovenské spisovatelky Evy Urbaníkové. Rodinčení – humorně laděné příběhy o příhodách členů rodiny Čechových plzeňského autora Milana Čechury. Strom v srdci – příběh rozdělených dvojčat s odlišným osudem a nerovnými podmínkami na startu do života americké autory Kim Edwardové. Milostí prezidenta – společenský román, ve kterém nedávno zesnulá Zdena Frýbová nastavuje s humorem a ironií sobě vlastní zrcadlo polistopadové době. To je jen taková malá ochutnávka z dlouhé řady titulů, které domažlické čtenářky doporučují.

A co muži?  Zalíbil se jim Saturnin  Zdeňka Jirotky – vítězná kniha celostátní ankety České televize Kniha mého srdce z loňského roku. A také Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška  - tato knížka ve stejnojmenné anketě obsadila  desáté místo. Z jiného soudku je Loď bláznů německého autora Sebastiana Branta. Je to vlastně historická satira, která kritizuje záporné lidské vlastnosti. A Účtování Pavla Jansy je hořký a ironický román o lékaři, který se po letech strávených v cizině vrací do Čech zúčtovat sám se sebou, s minulostí  i s lidmi, kteří se podepsali na jeho osudu.

Děvčata doporučují samozřejmě Stmívání Stephenie Meyer a jeho další pokračování, ale také Čtyři a půl kamarádů – sérii humoristických příběhů s detektivní zápletkou německého autora Joachima Friedricha, dívčí román Holka bez minulosti Marie Řeháčkové, Trosečníky z Vlaštovky od anglického spisovatele Arthura Ransome nebo příběh pro dívky i jejich matky Zápisky Georgie Nicolsonové Louise Rennison.

No a kluci – tady vede a plné čáře rakouský spisovatel Thomas Brezina a jeho Loď duchů a Pomsta červené mumie, anglická spisovatelka Jacqueline Wilson a její humoristický příběh Pohřben zaživa či fantasy příběh Ztracený svět v podzemí autorů R. Gorgona a B. Williamse.

Tak co doporučeným knížkám říkáte?  Možná  budou jejich názvy inspirující i pro vás a přijdete si je do domažlické knihovny vypůjčit.

15. 3. 2010 - Jubileum

Říká nám knihovničky  

…a my jemu Vašku. Známe se dlouhá léta. Patří mezi naše stálé a vytrvalé čtenáře. Známe jeho čtenářský vkus i záliby, ale i teoretickou problematiku, o kterou se zrovna zajímá. Patří mezi naše spolupracovníky. Společně připravujeme již léta řadu přednášek, křtů  a prezentací knih v prostorách, které obhospodařuje a díky nimž pak mohou tyto akce probíhat v důstojném a inspirujícím prostředí. Paří mezi příznivce naší knihovny. Zasedá v porotách soutěže O nejlepšího čtenáře, věnuje nám knihy, na kterých se svými ilustracemi podílí. Půjčil nám své obrazy jak do internetové studovny, kde vzbuzují pozornost domažlických a hlavně mimodomažlických návštěvníků, tak i do prostor odborných pracovišť, kde oživují strohý kancelářský nábytek. Patří mezi naše kamarády.

Václav Sika, vedoucí Galerie bratří  Špillarů. Samouk,  který se v současné době řadí mezi nejvýraznější a nejuznávanější výtvarníky našeho regionu. Domažličan, protože se v Domažlicích narodil a protože zde celá léta pracuje, i když sem celá ta dlouhá léta dojíždí ze Kdyně. Domažličan, který  svou prací v galerii i vlastní tvorbou Domažlice neúnavně propaguje.

Ty zkušenější z nás si pamatují jeho začátky, kdy pracoval jako metodik Okresního kulturního střediska. Ty ještě zkušenější si pamatují účast na prvních výstavách Paleta v refektáři augustiniánského kláštera.

Za víc jak pětadvacet let , kdy se této své druhé životní lásce věnuje, si postupně vytvořil vlastní neopakovatelný styl a rukopis, který jej na stále vyšší vývojové úrovni doprovází, je mu vlastní a pro případné epigony nezopakovatelný.

A právě pro své osobité přetváření světa kolem nás je o jeho práce stále větší zájem jak ze strany galerií, tak ze strany znalců i kritiků výtvarného umění.

Podíváme – li se na přehled jeho výstav a pomineme regionální galerie, stačí jen tak namátkou vyjmenovat samostatné výstavy ve Vodňanech, v Hodoníně,  v Praze v Galerii Vyšehrad či Galerii Křižovníků,  v Německu v Chamu, Regensburgu, Straubingu, v USA v Belleair Bluffs na Floridě, v Japonsku v Tokiu.

O jeho obrazy projevila například zájem Západočeská galerie v Plzni, Galerie Klenová, ale i Ministerstvo zahraničí ČR.

Kritiky jeho tvorby od renomovaných výtvarných kritiků jsou více než příznivé.

Do 10. dubna lze vidět jeho Objekty a reliéfy v Galerii Jiřího Trnky v Plzni, koncem dubna končí výstava jeho obrazů v Galerii Vyšehrad v Praze.

Celý dubem bude ve vestibulu knihovny probíhat výstava jeho ilustrací ke knize Marie Rivai Smaragdové ostrovy.

Od 19. dubna  se shodnou dvě pětky v datu jeho narození s věkem, který bude celý rok připomínat, když  si tak budeme při plánování dalších společných akcí povzdychávat, jak ten čas letí.

Vašku, blahopřejeme ….a na další spolupráci!

19. 2. 2010 - Osobnosti

Známý neznámý Viktor Viktora  

Návštěvníci kulturních a vzdělávacích akcí domažlické knihovny se  se jménem Prof. PhDr. Viktora Viktory, CSc. setkávají dlouhá léta pravidelně. Náš snad největší znalec západočeské regionální literatury pravidelně několikrát ročně zajíždí do Domažlic a znovu a znovu přibližuje novým generacím autory a díla regionální literární historie a osobností, které nějakým způsobem literární historii Chodska poznamenaly. Mimo to se občas nechá svést k jednotlivým přednáškám nebo cyklům přednášek se širším literárním kontextem. Vždy se najde dostatek posluchačů, se kterými se může o své nepřeberné znalosti podělit. Vždy se najde dost těch, kteří přijdou  „na Viktoru“.

Domažličanům  totiž jeho jméno není celá ta dlouhá léta neznámé. Není to  jen jméno jednoho z profesorů plzeňské fakulty českého jazyka a literatury, je to  jméno i jednoho z bývalých profesorů domažlického gymnázia, kde v letech 1967 -1969 na svém prvním učitelském místě vyučoval český jazyk a dějepis.

Jak V. Viktora uvádí v příspěvku Poprvé u maturit v Almanachu 1871 -2001 Gymnázia J. Š. Baara, splnil se mu tak jeden z jeho životních snů. Za to poměrně krátké období si k Domažlicím vytvořil velice silný vztah a rád se sem vrací. „…co vyvolává vzpomínka, vrací -li v paměti ty nejkrásnější životní zážitky? Pak už se taková vzpomínka stává nostalgií, marnou touhou vrátit ji, vrátit se. Zbývá již jen možnost vracet se. „ Citát  z příspěvku  O něčem před čtvrtstoletím pro Almanach 1871 -1996 Gymnázium J. Š. Baara.

Po odchodu z Domažlic nastoupil na katedru českého jazyka Pedagogické fakulty v Plzni, na své druhé a zatím poslední působiště. V letech 1990 -1994 působil jako proděkan pedagogické fakulty, v letech 1194 -1997 jako prorektor univerzity, od roku 2000 do současnosti působí jako vedoucí katedry českého jazyka a literatury.

V roce 1968 získal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr., v roce 1986 na téže fakultě titul CSc. – kandidát věd o umění, v roce 1990 mu byl udělen titul Doc. – docent české literatury a v roce 2005 absolvoval na Univerzitě Palackého v Olomouci profesorské řízení. 2. května 2006 převzal v Karolinu z rukou prezidenta republiky  jmenovací dekret,

Všichni, kdo profesora Viktoru znají, obdivují jeho nevyčerpatelnou energii, kterou rovnoměrně rozděluje mezi své povinnosti pedagogické, vědecká bádání, rozsáhlou publikační činnost, organizátorskou práci při pořádání konferencí a sympozií, redakční a editorskou činnost, literární, divadelní a hudební kritiku. A ještě jednu zálibu, která ale souvisí s jeho literárně historickým zaměřením – zálibu v mapování posledních míst spočinutí literárních a kulturních osobností.

Jako učitel patří k těm nejoblíbenějším. Svědčí o tom i servery, kam si studenti píší poznámky o svých profesorech. Potvrzují to i domažličtí studenti, kteří se k němu stále hlásí při jeho zdejších přednáškách.  

Zamyslíme – li se nad důvody, mohou za to jeho hluboké znalosti? To jistě také. Ale hlavně jeho zaujetí pro přednášenou problematiku, které je patrné z každého gesta, sklonu hlavy, zabarvení hlasu. Jeho mimořádnou schopností zaujmout posluchače živým výkladem, neutuchající snahou vtáhnout a nadchnout studenta nebo posluchače do toho podivuhodného světa literatury.